Našim dětem chceme předat znalosti a dovednosti, které sami považujeme za podstatné.
Tatínkové to mají určitě podobné jako mámy, ale za ně psát neumím. Takže píšu z pohledu mámy dvou úžasných dětí - kluka s Aspergerovým syndromem a holky NT (bez autistických symptomů).
Aspergerův syndrom redukuje požadavky rodičů na dítě. Zvažujeme, co je opravdu nutnou a důležitou znalostí a dovedností, kterou se naše dítě musí naučit.
Někdy se nám mezi požadavky připlete i věc, která pro život zásadní není, ale pro nás je přesto důležitá.
Pro některou z maminek je nezbytné, aby si dítě každý den večer čistilo zuby. Některá chápeme jako opravdu nutné, aby se naše dcera alespoň jednou denně učesala či používala deodorant.
Z racionálního pohledu víme, že na dané věci život nestojí. Přesto je pro nás natolik důležitá, že investujeme spousta energie, abychom ji u dítěte zafixovaly.
Troufám si myslet, že každá máma něco takového po svém dítěti chceme. Navíc často vyžadujeme, aby věc byla plněna podle našich pokynů a představ.
Mým příkladem "ZÁSADNÍ" dovednosti je, aby se syn uměl "SPRÁVNĚ" postarat o ručník.
Pokyn zní: Dát použitý ručník na sušák a pěkně narovnat.
O mokrém ručníku jsem v našich příbězích už psala (třeba Výchova rodiče k flegmatismu) a slibuji, že to je tentokrát naposledy.
Jak se syn bude starat o svůj ručník opravdu není dovednost nezbytná pro život. Navíc to je JEHO ručník. Vím to. Přesto se mi nedaří svoji potřebu kontroly nad tím pustit. Nechat to být.
Asi budete souhlasit, že večerní zamotanec ponechaný do rána, je druhý den nepoužitelný. Na pach zatuchlého prádla jsem natolik citlivá, že už při prvním nadechnutí v koupelně registruji, jak na tom naše ručníky jsou a zda je již vhodný čas výměny.
Roky jsem vysvětlovala a argumentovala. Následně jsem připomínala. Lepila upozornění na dveře ..
Vítala jsem každý narovnaný ručník. Když se náhodou objevil na sušáku, zaradovala jsem se a Marka pochválila.
A co následovalo? Opět mokrý sežmoulanec a další kolečko připomínání.
K vybudování nové koupelny, kdy ta původní byla přidělena na používání Markovi, nás vedly především organizační a prostorové důvody. Navíc jsem se ve skrytu duše radovala, že nebudu několikrát denně konfrontována s mokrým chuchvalcem.
Namátková kontrola v Markově koupelně mně pokaždé potvrdila setrvalý stav. Opravdu je to marné a tak jsem nad touhle mojí snahou pomyslně „zlomila hůl“. Rozhodla jsem se Markův ručník přestat řešit.
A to jsou přesně okamžiky, kdy přichází zkouška na pevnost našeho rozhodnutí.
Všichni známe situace, kdy se pro něco rozhodneme. Máme pocit, že už je to opravdu finální. A něčekaně se objeví informace, která nás zase vrací zpět do rekapitulace. Znovu zvažujeme, zda jsme volili správně. Taková zkouška pevnosti našeho rozhodnutí, co nás vede dané věci opět věnovat pozornost.
Vzpomínám, jak jsem byla rozhodnuta dát v práci výpověď, protože to „prostě už nemám zapotřebí“. Následující den přišel šéf s nabídkou nové pozice a navýšením platu. Tehdy jsem svoje rozhodnutí změnila a v práci zůstala.
Moje zkouška ohledně zmuchlaného ručníku také přišla.
Před pár dny jsem prošla okolo Markovy koupelny bezprostředně po večerním koupání. Nakouknu a .. podlaha vytřená, ručník pověšený a pečlivě narovnaný. Obočí mi vyletělo překvapením vzhůru. To snad není možné. On to udělal sám bez upozornění? On to dokázal!
A druhý den opět - mokrý chuchvalec.
Ne, nenechám se napálit seslanou zkouškou.
Nenechám se zviklat v rozhodnutí pustit kontrolu nad synovým ručníkem.
Péči o ručník jsem mu předala.
Takové malé vítězství sama nad sebou.
/ .. a tajně doufám, že to vydrží./
--------
Jak jsme na tom? Duben 2022:
Tenhle článek vznikl před dvěma roky a otázka - Jak se stará Marek o svůj ručník - mě opravdu trápila. Hodně moji energie bylo vydáno na připomínání, vysvětlování a taky opravování.
A jak se to má dnes? Mokrý sežmoulanec jsem na zemi neviděla ani nepamatuju. Markův ručník je po každém koupání bezpečně umístěn na sušák a pěkně narovnán. Marek to dělá sám, bez připomínání a s tím spojených poznámek. Na mě zůstalo ručníky občas vyměnit a vyprat.
Za ty dva roky téma ručníku zmizelo z mojí pozornosti. Úplně jsem zapomněla, že jsem tohle tak moc řešila a připadá mi téměř neuvěřitelné, jak moc velké úsilí jsem tomu věnovala. A přitom stačilo málo .... vydržet.
... Jo, to kdybych tehdy věděla 🙂
