Učení nápodobou v oblasti sebepéče u dětí s Aspergerovým syndromem nefunguje.
Tedy alespoň podle mých zkušeností se synem. Občas mi připadá, že "neokoukal" snad vůbec nic a že všechny jeho dovednosti jsou výsledkem nemalé práce nás všech.
Jak může být výchova v některých oblastech jednoduchá vidím na své dceři. Například když dorostla do výšky, že dosáhla na sušák, tak si začala svůj ručník věšet sama a patřičně ho narovnala, aby ho měla suchý pro další použití. Moje výchovná invence byla nulová.
U syna je to zásadně jinak.
Samozřejmě, že jsou některé úkony péče o své tělo takové, že se mu do nich nechce a projeví se v něm chlap. Chápu, že čistit zuby ráno a večer může otravovat. Že je mnohem praktičtější nosit sestřih na 0.3 mm, než se zabývat česáním. Že je lepší mít mikinu s kapucí, než hlídat čepici. Že je jednodušší mít boty na suchý zip, než řešit vázání tkaniček. Sledovat, kde je rub a líc trika, taky zbytečně zdržuje.
Když byl menší, tak jsem neměla dostatečnou odvahu předat ho paní asistence ve škole s tričkem naruby, co by si o mně přeci pomyslela. A tak jsem opravovala, narovnávala a zavazovala. Teď už nad tím v klidu mávnu rukou. Už je dospělý.
Podle našeho fungování doma záležitosti sebeobsluhy a oblékání rozděluji do následujících skupin:
1. Věci zasluhující si plně flegmatický přístup rodiče
Do této skupiny bych zařadila věci, u nichž je určité doporučení na používání a jejich nedodržení už se nějak negativně projeví. Pokud si nandáte ponožku patou nahoru, tak vás bude v botě tlačit. Pokud si vezmete tričko zády dopředu, tak vás možná bude táhnout u krku. Pokud si nevezmete kapesník, tak budete muset popotahovat nebo najít náhradní řešení.
Tady už je dopomoc rodiče vhodná a vidím ji především ve vysvětlení používání dané věci. Konkrétně například vysvětlíte, že úkon narovnání ručníku na sušák se dělá právě proto, aby textilie měla šanci uschnout. Nákupem vhodných triček s výrazným obrázkem na přední straně pomůžete v identifikaci správného směru navlékání. Upozorníte na fikaný tvar ponožek. Zavedete odpadkový koš v pokoji dítěte. Pomůžete vytvořit odchodový rituál, aby mimo domov něco nechybělo.
Obecně myslím platí, že pokud bude dítěti daná věc vadit, bude potřebovat podporu rodiče v rozsahu následující skupiny a je velká šance, že si ji postupně zvládne ohlídat.
2. Věci, kde nedodržení doporučení má následný nežádoucí dopad, ale pouze na majitele
Diagnózy mého syna mě naučily nechat některé věci plavat, přesto ale nechci, aby vzbuzoval zbytečnou pozornost tím, že bude „blbě“ oblečený. Tak jsem našla cesty, aby sebepéče pro něj byla co nejjednodušší. Oblečení pro všechny příležitosti proto je složené z kalhot do gumy, bavlněného trička s výraznějším obrázkem na přední straně, mikinou s kapsami a botami se sucháčem.
Tato oblast si v případě mého syna zaslouží maximálně kapku pozornosti, víc v žádném případě. Tedy i mojí. Je pro mě důležité, že se dokáže sám vypravit do školy a jestli tam přijde s tričkem naruby a drobky ve vousech, tak nad tím s klidným svědomím mávnu rukou.
U této skupiny věcí je proces nácviku dodržování doporučení delší. Pravděpodobně totiž bude obsahovat i fázi, kdy je dítko konfrontované s nežádoucím dopadem, které může vyvolat i lehký afekt. Alespoň tedy Marka tričko škrtící u krku přivádí poměrně k zuřivosti. A logicky čím je pro dítě nežádoucí dopad protivnější, tím se zvyšuje rychlost učení. Opět příklad z naší rodiny – Marek je vůči zatuchlému ručníku stále odolný a tak tento nácvik patrně ještě potrvá.
Z mojí zkušenosti si myslím, že věcem v této skupině se vyplatí věnovat pozornost pouze v rozsahu, jaký je dítětem žádán. Pokud daná věc dítku vadí, tak je poměrně vysoká šance, že se naučí ji dodržovat. Pomoc rodiče je pravidlo definovat, popsat, vysvětlit a následně i několik let připomínat.
3. Věci, kde sebepéče zasahuje do společného soužití
Jsou to věci, kde jejich používání více členy domácnosti vyžaduje stanovení pravidel, které budou spravedlivá pro všechny zúčastněné. Následné dohlížení na jejich dodržování většinou padá na rodiče a alespoň pro mě je mnohdy noční můrou.
Fakt je protivný, pokud si na kuchyňské lince nemůžete ukrojit ani chleba, protože je zarovnaná řadou použitých táců, protože je umyje potom najednou. Když večerní koupání zahajujete upozorněním na nutnost vytřením potopy z předchozího použití. Když utěrka zase není na svém místě. Když doplnění toaleťáku zcela náhodou vyšlo na mě.
Pravděpodobně by mohl fungovat stejný princip jako pro skupinu 2. Zádrhel je ale v tom, že počkat na konfrontaci s nežádoucími dopady nedodržení pravidel by blokovalo použití zbytkem rodiny. Pokud se podaří zajistit, že kdo vyrobil potopu v koupelně, taky do louže šlápne, tak je šance na postupnou fixaci pravidel použití koupelny. Když na záchodě dojde papír a dalším uživatelem bude ten, kdo vypotřeboval poslední čtverečky, tak se bude pracovat na zafixování definovaného pravidla. Jinak nikoli. Pouze se bude jednat o zdroj problému s vysokým rizikem vzniku konfliktu.
Tuhle oblast považuji za kámen úrazu. Tedy alespoň u nás rozhodně je. Navíc ji komplikuje, že každý člen domácnosti má zásadně odlišné požadavky na daný prostor. Najít rovnováhu je umění, kterému se stále ještě učím.
