Marek
Narodil se mi jako první dítě v mých téměř 28 letech. Zahájil novorozeneckou žloutenkou a kvůli mému zánětu se kojení nedařilo.
Hodně plakal. Ale i se uměl nádherně chechtat.
Už jako miminko byl tak nějak jiný.
Z prvního psychologickém vyšetření, v necelých dvou letech syna, jsme odcházeli s diagnózou ADHD
a radou Maminko, musíte mu stanovit hranice a pak je dodržovat.
I nejbližší rodina vnímala zádrhel spíš ve mně, než že by přijali jinakost očekávaného vnuka.
Vnímání okolí se trošku změnilo, když se nám narodila dcera. Ačkoli vychovávaná stejnými rodiči, tak ona výraznější rozjívenost a neposednost u ní nebyla.
Zásadnější problémy začaly s nástupem Marka do školky v pěti letech. Chtěl si dělat to svoje, nejlépe bez ostatních, po obědě nechtěl spát, nechutnalo mu jídlo, byl přetížený okolním hlukem.
Předškolní období jsme zvládli několik kol nácviků zaměřených na schopnosti potřebné pro zvládání školy a zlepšení poruchy pozornosti.
Byly hodně časově náročné, ale většinou řešeny pro dítě zábavnou formou a měly výsledky. Akustická diferenciace (3 měsíce), KU-POZ (3 měsíce), KU-PREV (3 měsíce), nácvik grafomotoriky (3 měsíce).
Možnosti alternativních škol byly těžko dostupné, proto jsme vybrali nejpřístupnější klasickou základní školu v rozumné dostupnosti.
Rok odkladu Marek trénoval sezení v lavici v O.třídě. Do 1.třídy nastoupil jako integrované dítě s ADHD a 2.třída už byla s podporou asistenta pedagoga a diagnózou Aspergerův syndrom, dysgrafii, dyslexií, ADHD, poruchou hrubé a jemné motoriky.
Z hlediska znalostí bylo vše v pořádku, ale úmorné bylo psaní. Až na konci druhé třídy se podařilo domoci povolení, aby psal pouze tiskacími písmeny. Matika byla v pohodě, češtinská pravidla už horší. Angličtina ho nebavila a výchovy, speciálně kreslení, byly za trest.
Když se přidala obsedantně – kompulsivní porucha s neustálou potřebou mytí rukou a panikou při zamazání vodovkami, tak jsme malovali doma. Vázla sociální interakce, kterou jsme se snažili posílit individuálními a skupinovými sociální nácviky s proměnlivým výsledkem.
Na druhém stupni by bylo nejlepší, kdybych ho mohla učit doma.
Asi bychom si mnohé usnadnili. Tehdy to ale nebylo možné, alespoň podle nám tehdy známých podmínek. Do školy musel a úlevy měl pouze z některých hodin odpoledního vyučování. Byl přetížený, nezvládal domácí přípravu, dříve ignorované spolužáky začal brát na vědomí, ale vzájemné vztahy byly o schválnostech a posměšcích.
Byl vytáhlým hubeným klukem s kožními problémy a spoustou rituálů, kterými řešil svoje obsedantní obavy. Bylo toho na něj moc a k přetíženosti se v 7.třídě přidala epilepsie. Po prvním záchvatu následoval další, a tak dostal antiepileptika, které na záchvaty pomáhaly, ale vedlejším efektem byla žravost a nabývání na váze.
Marek byl naštvaný, někdy i s více výstupy denně. Prožívali jsme i hezké chvíle, kdy jsme se spolu zasmály, ale pro mě jsou to roky neustálého dohadování, protestů, křiku, pozvánek do školy, vysvětlování, omlouvání, marném hledání pomoci. Ze školy chodily stížnosti, že na sebe strhává pozornost při výuce, neuznává autority, nerespektuje asistentky, že ho tam nemohou mít. A tak na radu lékařů byl Marek na konci 8.třídy na 3 měsíce hospitalizován v psychiatrické nemocnici.
Období Markova dospívání bylo náročné pro celou naši rodinu.
Rozpadla se. Jsou to už 4 roky zpět a pro nás všechny je to stále období plné bolavých vzpomínek. Naštěstí se nám daří odpouštět, léčit vztahy a znovu k sobě nalézat cestu.
Nástupem na průmyslovku se Marek změnil. Možná si připadal dospělejší a určitě mělo pozitivní vliv i více úlev, které škola dovolila. Nyní je ve třetím ročníku na oboru informačních technologií a individuální plán zastřešuje možnost zůstat doma, pokud se necítí na setkání s ostatními lidmi. Do školy ale chodí minimálně a jeho znalosti škola ověřuje zkouškami v náhradních termínech. Nadšeně sleduje vše v IT a ekonomice (speciálně bitcoin), ale podmínkou zájmu je vlastní výběr tématu. Pro zpracování úkolu zadaného ze školy nenachází motivaci a cesta přes „musíš“ je marná. Zda zvládne školu dokončit, je velkou otázkou.
Z Marka je dospělý mladý muž, který má svoje zvláštnosti a ačkoli je mu 20 let, tak podpora a dohled je stále nutný.
Uvidíme, kam se bude dál posouvat.
