Od 5 let, kdy dostal Marek první diagnózu jsme prošli hodně ordinacemi specialistů a zpětně vnímám, že jejich rady byly vždy cenné. Povídali jsme si i o postupech, ale když jsem pak přišla domů, tak se často objevily další otázky a okolnosti, které mě v ordinaci nenapadly, a získaný postup rozbily.
Zpětně si uvědomuji, že chyba byla v mém přístupu, kdy jsem na Markovy problémy chtěla „nasadit“ návod, který je vyřeší. Získanou radu od specialistů jsem se snažila v naší rodině zavést podle zadání a když se nedařilo, tak jsem radu zahodila, že je špatná, a hledala další.
Stala jsem se lovcem rad a také sběratelem neúspěchů. Můj syn rostl. Jeho problémy se zhoršovaly a výchovných neúspěchů přibývalo. A když se k tomu přidala puberta, tak mi došly síly. Až teprve pak jsem pochopila, že získané rady mohu brát pouze jako inspirací, tip nebo možnost, kterou je třeba dále upravit a rozpravovat „na míru“ syna a celé rodiny.
Uvědomila jsem si, že skutečný návod odpovídající specifiku dítěte a naší rodiny musíme vymyslet my sami. A společně jsme se vydali na novou cestu, která nám opravdu funguje.
A jaký byl začátek?
Pozorovala jsem svoje dítě a hledala souvislosti v chování. „Hm, tedy, nic nového“, možná si říkáte. I já to dělala vždycky, co jsou moje děti na světě. Ale tentokrát jsem na to šla jinak. Zabývala jsem se i oblastmi, které pro mě byly samozřejmé a do té doby mě nenapadlo, že je vůbec může někdo jinak vnímat. Nahrazovala jsem moje „To je přece jasné“, otázkami „Jak bys to chtěl ty?“ a učila jsem se, že pohled mého syna je jiný i tam, kde jsem jiný pohled naprosto nečekala.
A jak dál?
- Věnuji synovi opravdu plnou pozornost a všímám si jemných detailů a projevů v chování. Zlepšuji tím svoji dovednost předvídat a odhadovat jeho chování.
- Uvědomuji si, že plnou pozornost nejsem schopna věnovat stále, tak rozvíjíme vzájemný respekt k momentálnímu rozpoložení a schopnost trpělivě vydržet, až druhý bude „na příjmu“.
- Schopnost vnímat detaily trénuji sama na sobě. Pozoruji svoje pocity a hledám v nich nějaká vodítka.
- Svoje postřehy slovně popisuji a tím i pomáhám synovi, aby se učil lépe vnímat svoje tělo a chápat sám sebe.
Myslím, že schopnost rodičů OPRAVDU pozorovat svoje dítě je katalyzátorem, který dokáže obecné rady na autismus převést do takové podoby, aby se daly zařadit do denních činností rodiny a pomohly k lepšímu životu.
