"Musíš mi najít tu kuličku“ přiřítí se do ložnice v noci, kdy už začínám usínat
„Mám hlad a chci bramborovou kaši“ dožaduje se před usnutím
„Potřebuji si s tebou povídat“, když mám na uchu telefon s klientem
Dětem s autismem jako mámy chceme vyhovět. Uděláme to, protože máme obavu z afektu. Uděláme to, protože cítíme jejich zoufalství. Uděláme to, protože je máme rády.
Dodáme. Najdeme. Vyhovíme.
Ale někdy to opravdu není možné. To tehdy, když přání našich dětí JSOU NEREALIZOVATELNÁ a navíc je potřebují splnit TEĎ HNED. V takových situacích se stáváme „nárazníky“ emocí našich dětí a setkáváme se s emocemi svými.
Co je v takových situacích důležité?
Klid
Vypjatá situace se lépe zvládá, pokud je alespoň jeden z nás v klidu. Zůstat v klidu je na nás, maminkách.
Pokud se nám zůstat v klidu nedaří, tak svoje emoce můžeme ukázat. I to je pro děti poučné. Potřebují vědět, že máma se někdy chová i tak a jindy onak. Na emoce máme nárok, stejně jako naše děti. Příště v klidu třeba zvládneme být.
Specifikovat požadavek
Identifikujeme, co dítě vlastně chce. A pak mu potvrdíme, že slyšíme a chápeme jeho přání.
„Rozumím, potřebuješ najít kuličku“.
Reálnost okamžitého splnění
Pokud není požadavek splnitelný okamžitě, tak navrhneme, jak budeme postupovat a zdůvodníme, proč jeho požadavek neplníme ihned.
„Než půjdu hledat kuličku, tak se potřebuji nasnídat, abych měla sílu na hledání.“
K takovémuto postupu jsem si došla se svým synem. Jaké jsou postupy, které vám doma fungují?
