Ačkoli úřední dospělosti dosáhl Marek už před pár lety, při procházení dveřmi mu do futer zbývá jenom pár centimetrů a jeho boty zaparkované u dveří připomínají lodní molo, tak stále je malým klukem, který potřebuje moji pomoc a podporu.
Už téměř 22 let hledám tu tenkou hranici, kdy něco nedělá, protože opravdu nedokáže a kdy chce pomoc, protože je to tak pro něj pohodlnější. Moc bych si přála, aby jeho schopnosti, a hlavně omezení měly jasné kontury. Ono totiž, když bude mít dítě bolavou nohu a fňukne si: „Maminko, já potřebuji nakrmit“, tak nám bude jasné, že naše pomoc není nutná, ale jde jenom o prosbu blízkosti. U mentálních schopností závislých na momentálním rozpoložení se to poznává těžko.
Nehodlám ho nechat topit se v oblastech, kde moji pomoc jednoznačně potřebuje, ale na mysli mám drobné věci, které pokud je za něj udělám, tam mu ubírám možnost se něco naučit a posunout. Konkrétně u nás hodně vázne sebepéče a obstarávání si osobních věcí.
Specialisté mi doporučují nějakou formu chráněného bydlení. Nechce se mi do toho, ale taky nechci být navždy pečovatelkou a poskytovat mamahotel. Markovi to zatím vyhovuje, já se naděje na osamostatnění vzdát nechci, a tak se pokouším odhadnout
- Kdy zapomenutý tác na stole mám přičítat roztěkanosti související s poruchou pozornosti a kdy to je lenost?
- Kdy pohozené kapesníky na schodech jsou známkou vyčerpání energetické kapacity po předchozím náročné výpravě nebo kdy lajdáctvím a názoru, že o úklid se doma stará úklidová četa?
- Kdy se nevrátí do koupelny vytřít podlahu, protože si nutně potřebuje odpočinout od všech podnětů a uzavřít se do ulity čtení článků ve svém pokoji a kdy se jedná o nezájem o férové podmínky ostatních členů rodiny?
U mého syna hrají priority nejvyšší roli. Co je pro něj důležité, to jde. Dokáže dohodnout a zajistit fakt hodně. Třeba včera, když za mnou přišel s výpočtovými tabulkami k nákladům a výnosům z plánované těžby bitcoinu. A pak jindy mám doma najednou malého chlapečka, který za sebou trousí svršky, kapesníky a drobečky.
Sama na sobě mám ověřený mechanismus, že se nejvíce posouváme tehdy, když se dostaneme mimo komfortní zónu, do nepohody a okolnosti nás donutí. Tak budu i nadále zkoušet poodstoupit a nechat syna, jestli danou věc zvládne sám. Nevzdám to. Protože navzdory všem svým hendikepům doufám, že z Marka bude jednou samostatný muž.
... Pro lepší orientaci potřebuji mít svoje úkoly označené a nechávám se inspirovat hesly, které na mě v poslední době vyskakují za každým rohem - zdravé sebevědomí, zdravý vztah a dneska jsem v jednom obchodě narazila na zdravou desinfekci - Tenhle svůj úkol si onálepkuji jako ZDRAVĚ SE (na dítě) VYPRDNOUT.
