O NADHLEDU, KTERÝM MŮŽEME DÍTĚ PODPOŘIT, POKUD JSME V POHODĚ
Přiběhl za mnou nervózní Marek, že potřebuje projekt. „Nedaří se mi žádný pořádný najít“ a začal mi krkolomně vyprávět, jak vytvoří datové centrum a jak moc ho doma potřebujeme, jak si tam budeme ukládat zálohy a budeme tam mít vlastní mailový server, jak to bude hodně nákladné, ale opravdu nutně to potřebujeme, co kdyby bylo někdy připojení do internetu nefungující, co by pak dělal?
Nervozita z něj přímo srší. Má rozpálené tváře, svítí mu oči. Přihrbený postoj. Jeho rozpoložení je opravdu naléhavé. V mojí mysli se objevuje vykřičník: Moje dítě je ve velké nepohodě. Mámo, řeš to!
Události doma se většinou seběhnou tak rychle, že se teoretické poučky nedostatečně rychle vybaví. Reaguji pak automaticky, kdy se Markovu nervozitu snažím především zastavit a zdánlivě nesmyslný projekt vymluvit.
- Nasála bych jeho nervozitu a sama také znervóznila.
- Nepříjemný pocit bych chtěla zastavit, abychom se ho zbavili oba.
- Měla bych nutkání projekt ve spousta ohledech mimo možnosti rodiny Markovi vyvrátit.
- Uposlechla bych synovu žádost a hledala nový projekt v oblastech, které má rád a který by ho uspokojivě zaměstnal.
... Nechala bych se vtáhnout do jeho rozpoložení a jeli bychom v tom spolu.
Tentokrát to bylo jiné
- Podařilo se mi zůstat v klidu ...Vím, že ačkoli je Marek ve vysokém stresu, tak nehoří.
- Zvládla jsem zastavit maminkovské automatizmy, které mi velí přiskočit a dítě zachraňovat ... Mám důvěru v Markovy schopnosti.
- Podařilo se mi nevymlouvat mu jeho projekt ...Vím, že bych mu tím brala jeho způsob, který vnímal jako záchranu.
... Díky mému klidu jsem dokázala Marka podržet, pomoci mu zbavit se nervózity a do klidu se dostal i on.
A jak konkrétně to vypadalo? (ve zkratce)
Stojí přede mnou zjevně nervózní syn, který na mě vyhrkl složitý popis projektu. Zkouším se oprostit od tématu, protože z předchozí zkušenosti vím, že nesouhlas v takto naléhavém Markově rozpoložení nedopadá dobře. „Marku, je toho nějak hodně, viď? Předtím jsi dodělat těžké projekty …“
Opakuje znovu svojí naléhavou otázku: „Že bys potřebovala takové datacentrum?“ a znovu povídá o výhodách. Zkouší získat souhlas a parťáka pro realizaci projektu.
„Víš, kdyby přestal fungovat internet, tak bych dělala něco jiného, četla si knížky, vařila. Já nepotřebuji datové centrum. Takový projekt by byl jenom pro tvoje účely, ale jestli to potřebuješ ..“, nezakazuju, nechávám mu volnou ruku.
„Byla by to záloha i pro filmy, nemusela bys je stahovat a ukládat. Bylo by tam spousta místa..“, vytahuje další trumfy, jeho kadence slov se mírně zpomaluje.
„Marku, nejsi unavený?“ .. snažím se přesměrovat nit hovoru
„Jo, jsem, ale to teď není důležité. Potřebuju vytvořit pořádný projekt, který mi pomůže si odpočinout.“
„Hm, já když si se sebou nevím rady, tak se zkouším nejdřív podívat, jak je na tom moje tělo a skoro vždycky zjistím, že mi něco chybí. Nejčastěji to je, že mě bolí břicho“.
„To mě bolí už dlouho“, dozvídám se od syna.
„Aha, a kde tě bolí“
„Nevím, neumím to rozpoznat. Břicho mi pořád něco hlásí a otravuje mě to“.
„Když mě bolí tady nahoře, tak je to žaludek a když níž, tak jsou to střeva .. “ a doplňuji upřesnění, které všichni známe a není třeba sepisovat.
Do toho přišla dcera a tak se ptám „Marti, jak rozlišuješ, když tě bolí břicho?“
A ještě v několika kolech vedeme debatu na téma rozpoznávání potřeb těla.
Pak jsme chvilku ticho. Marek kouká do telefonu a po chvilce. „Jak jsme ráno povídali, tak tady píšou, že …“ , povídá mi pohodovým hlasem.
„Hele, Marku, připadáš mi víc v pohodě. Jak se to povedlo?“
„No, vlastně nevím, jak se to stalo, ale uklidnil jsem se. Asi jsem si uvědomil, že jsem naštvaný ne proto, že nemám žádný projekt, ale že mě bolí břicho. Ted nezbývá než počkat, až bude čas jít na záchod“.
Vystoupit ze zaběhlých mechanismu reakce na moje děti je obrovsky těžké. Ty původní jsou cesty, po kterých moje nervové vzruchy běhaly možná 20 let. Učit se chodit po neprošlapaných cestách je docela dřina, ale stojí mi to za to. Pro nás všechny. Pro respekt a větší pohodu mojí a mých dětí.
.. A mimochodem téma datacentra se rozplynulo.
