Občas dostávám od rodičů otázku, zda je „jinakost“ na mém úředně dospělém synovi vidět a odpovídám: Na první pohled ne, ale po chvíli poznáte, že v jeho projevu je něco neobvyklého.
JE NA VAŠEM DÍTĚTI „JINAKOST“ VIDĚT?
Marek sice dorostl do dvou metrů, takže běžnou populaci přesahuje minimálně o půl hlavy a výšce odpovídá i konstituce těla, ale na první pohled byste na něm zvláštnost nepoznali. Na ten druhý už ale rozhodně ano. Třeba dneska.
Chtěl zjistit podrobnosti k založení P.O.Boxu a tak jsme spolu vyrazili na jednu pražskou poštu. Vystáli jsme frontu a k přepážce šel sám. Využívám každé příležitosti nechat věci jenom na něm.
Marek: „Chtěl bych si založit P.O.Box“
Paní: „Aha, to musím pro kolegyni.“
Kolegyně Marka okoukla přes sklo sousední přepážky: „Dobrý den, mladý pane. Vy byste chtěl založit poboxík?“, povídá s úsměvem.
Marek kývá.
„Potřebujeme na to paní vedoucí, která má dneska dovolenou. Prosím, přijďte v pondělí a tady si předtím vyplňte formulář“
Z boku vidím vyplašený Markův výraz směrovaný na podávaný formulář. Zaregistrovala to i paní „Zvládnete to?“ a paní začala poměrně podrobně vysvětlovat vyplnění formuláře.
Zkouším kritickým okem nahlédnout na mého syna. Jak ho možná vidí ostatní lidé a jako mámě mi hlavou hned běží odůvodnění, proč jsou některé věci neobvyklé.
- Mladý muž vysoké postavy, v klukovské mikině s kapucou a klokankovou kapsou na břiše (Nosí ji už několik let, zvykl si na ní a bezpečně ji umí rozpoznat mezi dalším oblečením).
- Prošlapané boty (Nechce si koupit nové, protože se ještě nerozpadly a vlastně fungují).
- Odrostlé strniště a místy přeležený ježek vlasů (Už druhý týden se odhodlává, že ho ostříhám, a vždycky je něco důležitějšího nebo je už unavený)
/U sebepéče a oblečení je jasné, že nejsou v centru zájmu. /
- Trošku prohrbený postoj nejistého člověka.
- Monotonní řeč s výraznější hlasitostí, artikulace některých hlásek méně zřetelná.
- O kapánek delší prodleva na odpověď.
Svoje srovnání s „obvyklostí“ zastavuji. Jsem zbytečně kritická a jenom by nám to oběma ublížilo.
A rozvíjím pocit spokojenosti a trochu i hrdosti, co dokázal.
Marek dokázal sebrat odvahu a zjišťovat informace k projektu, který si sám vymyslel. A protože informace dostupné na internetu nebyly dostatečné, tak mu stálo za to vytáhnout paty z bezpečného prostředí a dojít se zeptat osobně.
... Tomu říkám motivace.
