„JÁ SI S TÍM NEUMÍM PORADIT“ - VÝMLUVA NEBO OPRAVDU NEVÍ?
Můj syn Marek se dokáže soustředit jenom na to, co ho v danou chvíli opravdu zajímá. Když byl malý, tak se k roztěkané pozornosti přidávala hyperaktivita a pak byl jako na pérko. Když jsem se mu snažila vysvětlit poměrně základní, jednoduché činnosti, tak jsem ne vždy uspěla.
Už je dospělý šikovný muž, ale některé činnosti jsou pro něj stále neřešitelné. Třeba taková zapeklitost jako, jak naložit s krabicí od pizzy.
Pizza je jedno z jídel, které jsou pro Marka akceptovatelné, a tak nám na kuchyňské lince často přistávají papírové krabice. Moje upozornění na úklid bylo častováno odpovědí: „Když já si s tím neumím poradit. Všechny drobky vždycky vysypu mimo koš a pak nevím, co s tím.“
Před pár dny za mnou Marek vítězně přišel: „Já už jsem pochopil, jak mám vysypávat zbytky od pizzy do koše. Musím přes růžek. Naklonit a růžek mi dělá jakoby trychtýř a pak mi ty kousky nepadají okolo.“ Marek zopakoval instruktáž, kterou jsem mu předávala opravdu už hodněkrát. Ale pokaždé se vytratila do vzduchu, jakoby informace nepřistála na úrodnou půdu. Až posledně byl na příjmu a opravdu mě poslouchal.
A jak to, že tentokrát moji instruktáž opravdu slyšel?
- Měl pořešeny všechny jeho potřeby (Třeba, když se chystá na koupel, tak má kanál pro příjem informací uzavřen)
- Nebyl ponořený do svého projektu (Činnostem netýkajících se daného projektu je pak ochoten věnoval opravdu pouze zbytkovou pozornost)
- A měl motivaci poslouchat mě
... Motivace je základ pro úspěšné zvládání všech činností u mého syna. A těmihle domácími záležitostmi by se nejraději vůbec nezabýval. K chuti věnovat jim alespoň trochu pozornosti jsme se propracovali přes empatii, kdy Marek dokáže pochopit a přijmout můj pohled, ačkoli jemu nevyhovuje. Konkrétně uznal, že za něj krabici nechci uklízet, protože to není můj úkol (ačkoli to tak bylo, když byl malý).
Myslím si, že největšími učiteli empatie dětí jsme my, rodiče. A abychom empatii dokázali naučit takové „jiné“ děti, které fungují přes logické vysvětlení, tak potřebujeme znát principy empatie a umět je i žít.
Jedno z pravidel je: Učit se vidět věci z jiných úhlů.
Prozraďte mi:
- Daří se vám dítěti vysvětlit váš pohled tak, aby vám porozumělo?
- Dokážete vy pochopit a přijmout svoje dítě i ve věcech, které jsou jinak, než byste vy rádi?
