Sedím na lavičce v parku.
Přes koruny stromů se dívám na nebe,
kde se prohání javorový list.
Má oranžovo-červenou podzimní barvu, a přesto je stále šťavnatý.
Točí se ve větru. Chvíli klesá, pak stoupá.
Naklání se a otáčí.
Může letět kam se mu zachce.
Třeba tam.
Anebo radši na druhou stranu?
Fascinuje mě jeho taneček.
Svoboda. Volnost. Radost.
Chci se po něm natáhnout, ale je vysoko.
Klesá.
Napjatě sleduji jeho boj s víry, které ho stahují dolů.
Zvládl to. Nasedl na větrnou vlnu a ..
ne, ostrý náklon a v rychlých otáčkách padá.
Přistává vedle mě na lavičku.
Beru ho do ruky.
Je celý můj.
Prohlížím si ten javorový list.
Najednou úplně obyčejný.
Kouzlo se někam ztratilo.
S poděkováním ho pokládám na lavičku
a odcházím.
