Líbí se mi principy Nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga. Dostaly se ke mně v době, kdy komunikace u nás doma byla plná výčitek, manipulací a tlačení. Tehdy jsem to tak nevnímala. Uvědomila jsem si až dodatečně, jak zoufale jsme spolu tehdy neuměli mluvit. Už úvodní kurz Nenásilky mi pomohl naučit se dívat na věci i z jiné strany. Změna ode mě se dostala i k ostatním členům rodiny a výrazně zlepšila atmosféru rodiny.
Názorný příklad z našeho života, tentokrát s čerstvě dospělou dcerou, která patří do skupiny neurotypiků/ "normálních". Možná proto může být příběh poměrně názorný a jednoduchý. Se synem s "jinakostí" bývají rozhovory většinou zamotanější.
---
Balím se na schůzku. Klasicky nestíhám. Předtím chci ještě pořešit právě doprané prádlo. Nová trička dcery dát na ramínka, aby se hezky vyvěsila. Předtím mi dcera pár ramínek připravila, ale je jich málo. Čas k odchodu se blíží.
Po rychlém zaťukání na dveře vběhnu do pokoje dcery a šup do skříně, kde lovím volná ramínka. Nejsou.
Hledám tedy možné adepty mezi visícím prádlem, kterým bych ramínko odebrala. „Potřebuju další ramínka. Co z toho se dá složit?“, houknu do skříně větu adresovanou dceři.
Dcera od počítače prohodí „Nevím, asi nic“ a dál si kliká něco na počítači.
„Tak si to vyřeš sama. Trička ti nechám mokrá, schmoustaná,“ vypadne ze mě naštvaně a chystám se k odchodu.
Ona vstává od počítače, ze skříně vyndavá tři ramínka, shodí z nich oblečení a s ukřivděností mi je podává „Nechápu, proč jsi hnedka naštvaná“.
Dochází mi, že jsem to přehnala. A tak si sedám na postel. Schůzka počká. Vyjasnění s dcerou je mnohem důležitější.
Vysvětluji jí můj pohled: „Starám se o tvoje prádlo a když jsem chtěla od tebe pomoc, tak jsi se na mě vykašlala a klidně si dál hrála hru. Cítím se jako služka“.
Ona mi povídá pohled svůj: „Víš, mámo, už dřív jsem probírala prádlo a hledala, co by mohlo být složené. Připadá mi, že všechno, co je na ramínku by na něm i mělo zůstat. Když jsi chtěla další, byla jsem si bezradná“.
Závěr: Ani jedna jsme to nedělaly schválně a obě jsme neuměly najít rychlé řešení. Kdybych se nezastavila a nezeptala na její pohled, tak obě zůstaneme ukřivděné.
---
Stále mě udivuje, jak několika slovy, často i jedinou větou, můžeme druhému ublížit.
Stojí za to mít odvahu nenechat nedorozumění „plavat“, ale jít do toho a své pohledy si vyjasnit.
/ A mimochodem, když jsem přišla ze schůzky, tak jsem našla odmrazený mrazák, o který se dcera postarala.
Jen tak, protože mi chtěla pomoct a udělat radost. Stalo se :) /
