Když kouknu několik let zpět, tak se můj den skládat z řady důležitých a neodkladných záležitostí, které všechny musely být bezpodmínečně a bez prodlení vyřešeny. Musela jsem být včas tam a tam, musela jsem uklidit, navařit, musela jsem mít pořešené všechny resty.. Bylo to spousta „muset“, které mě pronásledovaly a nenechaly mi chvilku vydechnout. Byla to dřina. Pozitivně laděné snad byly jenom „muset“ spojené s fyziologickými potřebami :).
Tenhle způsob života mě dohnal. Došla mi energie a tělo odmítlo spolupracovat a tak mi nezbylo, než hledat alternativní cestu. Začala jsem rekapitulovat, jaké „muset“ je opravdu potřeba. K mému překvapení jsem zjistila, že ono jich zase tolik není. Každé odbourané „muset“ mi vrací sílu na nová „chci“.
Peru se se svými „musím“ a snažím se je změnit na „chci“. Pozoruji, že přechod mezi těmito stavy není na lusknutí prstu, že je to někdy i docela dlouhý proces. Třeba takový trénink, že není nutné mít naklizeno, vyžadoval zastavit se před každou zaprášenou polici a odloženým talířem, jestli to je fakt nezbytné teď hned uklidit.
Přechod od vnitřního nastavení od „musím“ ke „chci“ se mi zdá od sebe velice vzdálené. Když něco „musím“, tak to jdu prostě udělat. Nemám na výběr. Někdy se to nepovede. Stane se chyba, omyl, kterému nebylo možno zabránit přesto, že dělám věci, co nejlépe dokážu. A pak se „musí“ danou věc zkusit následně napravit. Vlastně celkem jednoduché.
Jak to ale mám v režimu „chci“? Když se dám do nějaké věci, protože „chci“, tak si zároveň i přeji, aby to bylo pozitivní. Nesu zodpovědnost za to, že to dopadne dobře. Jako bych vlastní hlavou ručila za úspěšnost konání.
Já chci mít volbu dělat takové věci, které chci a zároveň je pro mě těžké nést zodpovědnost za výsledek. Zda totiž výsledek dopadne dobře, hodnotím z pohledu touhy po dokonalosti, až perfekcionismu. Potýkám se pak s mojí mírou odhodláním do dané činnosti jít oproti riziku z nedokonalého výsledku.
V tomto bodě života se aktuálně nacházím. Hledám, kam se posunout, aby se mi tu pěkně žilo. Moje hledání a moje cesta .. protože CHCI.
