Možná Vám připadá, že současnou situaci nezvládáte.
Možná Vás pronásleduje spousta obav.
Možná Vám připadá, že ještě pár dní a pak vybuchnete. Jestli čtete tyto řádky, tak se to nestalo.
JAK TO, ŽE TO ZVLÁDÁTE TAKTO?
Zkuste si prosím odpovědět na tuto otázku, než budete číst dál. Zamyslete se a pokuste se najít svůj zdroj, který Vám pomáhá. Děkuji.
Současnou dobu můžeme pojmenovat různými pojmy, ale slovo „stabilní“ v seznamu u málokoho najdeme.
Pro život stabilitu potřebujeme. A naše děti na spektru autismu ji potřebují tuplovaně. Kde ji najít?
Dovolím si trochu z naší rodiny. Marek měl krizi na začátku karantény. Propadal panice, že se bortí ekonomika. Že státy tisknou peníze. Že akcie na burze padají. Že se chystá hyperinflace. Každou hodinu za mnou přiběhl s očima navrch hlavy, poté co si přečetl další katastrofický článek. Celé dny rázoval po pokoji jako šílenec, nejednou usínal neumytý vyčerpáním pozdě v noci. Škola, kterou ani dřív dvakrát neřešil, šla stranou zcela.
Pro změnu já podléhala panice a strachu, co když onemocním a můj organismus to nezvládne, kdo se o něj postará? Dcera se bála tak nějak střídavě o všechno, ale dávala to asi nejlépe.
Byly to docela kritické 2 týdny. Naše obavy nás uzavřely každého do svého světa a v nich jsme byli sami.
Při jednom obědě jsme si začali víc povídat. Pojmenování našich pocitů a obav umožnilo, že jsme se dokázali vymotat z kruhu dokola se opakujících se myšlenek. Každý jsme měli obavy jiné, a tak se otevřela možnost podpory od druhých. Ulevilo se nám.
Myslím si, že pokud se naučíme vnímat, co se v nás děje, tak získá stabilitu náš vnitřní svět.
Vytvoříme si tak pevný základ, o který se budeme moci opřít. A podržet i naše děti.
Sir John Whitmore, britský poradce a pedagog ve svých knihách uvádí: „To, co můžeme udělat, abychom naše děti připravili pro svět, v němž budou žít, není mnoho. Víme, že nebude takový, jaký je dnes. Nevíme ale, jaký doopravdy bude. To jediné, čemu je můžeme naučit, je být dostatečně flexibilní a adaptibilní. To by jim mělo umožnit žít v jejich světě, ať už bude jakýkoli.“
Naše děti budou vyrůstat ve světě, v němž změna bude běžnou součástí života, a současná situace ukazuje, jak rychle se běžný život může otočit.
Před pár dny jsem svoje děti vzala do vesnice podívat se na dům, kde jsme skoro bydleli, když byly opravdu maličké. Včera jsem se sama byla podívat na místa mého dětství a prázdnin s dědou.
Pro mě jsou dnešní dny ve znamení cesty k sobě a pomáhám v tom i svým dětem.
. . . Na všechno ostatní bude ještě spousta času.
