Vidíme se s maminkou přes obrazovky monitoru a maminka vypráví, co aktuálně s dětmi prožívá. Jak se jí daří. Jaké situace u nich doma nastávají. A já naslouchám, s pochopením a porozuměním, protože „jinakost“ patří i do mé rodiny. Přidávám postřehy a inspiraci. Čerpám z informací, co jsem se k „jinakosti“ naučila a nejvíc z vlastního života s mými dětmi.
Čím víc se o fungování rodiny dozvím, tím lépe se mi daří objevovat souvislosti mezi příběhy, které mi maminky povídají, a nacházet vodítka. (Mluvím o maminkách, protože takováto setkávání nám tátové většinou přenechávají a jenom občas nakouknou do monitoru při online setkání.)
Někdy to může být o tom, že zkusíme nahlédnout na situaci nejenom z pohledu rodiče, ale i dítěte. A jak konkrétně to může vypadat?
. . . . .
Jako mámy se díváme hlavně z hlediska výchovy, kterou chceme našim dětem poskytnout, z pohledu slušného chování ve společnosti, co se má a co se nemá. Třeba takový rozmatlaný bonbón na triku rozhodně těžko vnímat za vizitku dobré péče mámy. Navíc se lepivá tekutina přenáší z trička a rukou i na další povrchy. Je třeba pak vyprat spousta prádla, uklidit zapatlaný nábytek a jako mámám nám tím dítě přidělává další práci. Pokud se to navíc sejde v době, kdy jsme unavené, kdy toho je moc, či se dokonce chystá důležitá návštěva, pro kterou jsme pečlivě uklízely, tak zdánlivá maličkost jako rozpatlaný bonbon může být rozbuškou, která nás posune do velké naštvanosti na dítě a možná i na celý svět.
Když se na situaci podíváme z pohledu dítěte a zavzpomínáme samy na sebe, kdy jsme i my byly okouzleny lepivostí bonbonu. Jak byla tažnost blemcavé tekutiny rozdílná podle materiálů, mezi kterými se natahovala. Jak se jinak lepila mezi prsty a jinak na tričko. A co teprve takový svetr? A následné zklamání, když svetr na lízátko přidal nechutné chlupy.
Možná se zdá, že si tak jenom vzpomínáme. Ale postupně se povídání posouvá k motorickým dovednostem a potřebě jemnou motoriku rozvíjet. Doplňuji vlastní zkušenost z nácviků grafomotoriky, kterými jsme s Markem před nástupem do školy procházeli a jak to Marka posunulo. Maminka přidává, že podobné nácviky dělala se starší dcerou a pomáhaly jim. Rozebíráme, jak přesně cvičení probíhala a doplňuji vlastní zkušenost.
V takto lehkém "klábosení" si maminka vzpomene, že ve skříni má schované velké archy papíru. Přídávám nápad na větší kousek polystyrenu namočený v barvě, který dobře padne i do méně šikovné ručičky. Vzniká tak plán na odpoledne, který přesně pasuje pro jejich rodinu. Máma si ho sama vymyslela a navíc se na něj těší.
. . . . .
