„Stojím na kanálu. Kdo se ke mně přidá?“, ptá se maminka v letních šatičkách, kterou míjím na rozpálené ulici v Holešovicích těsně před polednem. Otázka byla směrována dvěma malým holčičkám. Jedna zhruba dvouletá stojí na kraji silnice a maličko nakrabuje. Druhá o trošku starší se mračí o kousek vedle.
„Kdo se postaví sem ke mně?" doplňuje maminka a starší holčina se na výzvu chytila. Popoběhne a postaví se na maličké místo těsně vedle maminky. „Hele, tamhle kousek dál vidím další. Pojď, poběžíme tam“ Zamračené čelíčko se vyjasňuje a starší holčička přehopsala s maminkou na další kanál. Menší se nechce hnout. Už jsou od malé docela daleko, a tak maminka mírně přidává na hlase „Tamhle vidím velký. Tam se vejdeme všechny“. Starší už maminku předbíhá, aby na větším kanále byla první. Malá se pomalinku začíná šourat a pak už taky běží.
„Přískoky“ přes kanály se pohybují překvapivě rychle, a tak je doprovázím přes celou ulici. I malá holčička už se usmívá, když stihla maminku doběhnout na dalším velkém kanále.
Asi byly unavené, asi jim bylo horko a všechno se spravilo díky mamince, která je dokázala zaujmout.
… Bravurní rodičovské umění.