Předmětem většiny konfliktů jsou věcí, které jsou jednoho blbinou a pro druhého důležité. Líbí se mi principy Nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga a snažím se je uvádět do života svého i rodiny.
A jak to například vypadá?
Na chodbě slyším rozlobený hlas dcery: Tys nevytřel koupelnu. Je tu nalito.
Ze synova pokoje zazní zamručení: Ale vytřel.
D: Ne, je tady potopa.
S: To je blbost.
D: Jsou tu louže.
S: Udělal jsem to nejlíp, co jsem mohl. Nechci se tím zabývat.
D: Určitě jsi to mohl udělat líp, protože je hadr napůl suchý a stejně tu jsou louže.
S: Udělal jsem to jako vždycky. Dej mi s tím pokoj.
D: Vytřel jsi blbě, je tady nalito.
S: Ne, udělal jsem to dobře. Po vytření je vždycky potřeba, aby to tak hodinu usychalo.
...situace houstne
D: Pokud to je udělaný tak, že to hodinu pak ještě zasychá, tak je to udělaný špatně. To je jasnej důkaz. Tak se pojď podívat.
S: Nechci se s tím zdržovat, není to důležitý.
D: Ale pro mě to je důležitý, já nechci, aby když přijdu do koupelny, tak tu byla potopa a měla jsem hned mokrý ponožky.
... oba jsou naštvaní a zavírají se do pokojů. Uf.
Chápu obě strany.
Pro syna je to blbina a obtěžuje ho tomu věnovat vůbec jenom vteřinu navíc.
Pro dceru je zásadní, pokud je nucena návštěvu koupelny zahájit vytřením podlahy.
Vytahuji je z pokojů a snažím se vysvětlit pohled obou stran.
První moje reakce je požadavek, aby se syn dceři omluvil. Kouká na mě a nechápe. Jako proč by se měl omlouvat?
Aha, to ode mě nebyl dobrý tah. /: Je sobota ráno a ještě bych spala. :/
Mnohem snáz se vciťuji do pocitů dcery, protože i mě štve potopa v koupelně. Zkouším procítit i Markův pohled. Vysvětluji, že to není jenom o vlastním vytření koupelny, ale také o ohleduplnosti pro potřeby druhého.
To je pro chápání kluka s Aspergerovým syndromem fakt zmatené.
Postupně se dostáváme k jádru a Marek se zdá začáná chápat. To my chceš říct, že nevytřením v koupelně říkám Martě, že mě nezajímá?
No, vlastně říkáš. Koupelna je společný prostor a tak bys ho měl opustit ve stavu, v jakém byl, když jsi přišel. Není to jenom o slovech, ale taky o tom, co děláš. Minimálně bys měl projevit zájem o to, co jí trápí.
Je to chytrej kluk a fakt se snaží, takže po několika kolečkách argumentů slyším: A jak bych měl zájem projevit?
Mohl by ses podívat, o jakých loužích mluví.
Aha, to dává smysl. To bych mohl.
Vida, komunikace se překlápí z defenzivní k vstřícnější. Zdá se, že pochopil.
Jestli se příště podaří a koupelnu vytře, to si netroufám snad ani doufat. Ale za sebe jsem moc ráda, že se o takovýchto kolizích dokážeme bavit. /: To jenom, kdyby vás zajímalo, jak trávíme sobotní ráno. :/
Edit: I po dvou měsících je stále koupelna po Markově použití plná louží. Nicméně po připomenutí jde uklidit. Prý vždycky zapomene. Tak nevím, nevím, že by se ozývala porucha pozornosti nebo prostě chlap?
Nedávno jsem slyšela, jak studenti na koleji řešili spory okolo mytí nádobí. Špinavé nádobí dávali do vany, a když chtěl někdo vařit, tak vybral z vany, co potřeboval, to si umyl a následně použité vrátil do vany. Ať žije spravedlnost a optimalizace.