Poslední dny jsem si uvědomila, jak moc je potřeba pro fungování, aby moje tělo bylo v pohodě. Mám na zádech nalepené náplasti pro kožní testy. Žádná zásadní reakce se neobjevuje, ale stejně – mám pocit, jako bych měla neustále přilepené zpocené triko. Při pohybu náplasti tahají za kůži. Na olepenou část je mi tepleji, vnímám pak více rozdíl teplot těla….prostě je to protivné a dostává mě to do zvláštního stavu zaseklosti. Mám pocit, že nemůžu nic, jsem z toho frustrovaná a rozjíždí se kolečko nespokojenosti. Vnitřní kritik mě napovídá „Jsi ve skluzu“. Měla jsem předtím náročné dny - obhajovala jsem závěrečnou supervizí sedmi-měsíční kurz rodinných poradců, konečně počasí dovolilo, abych se pustila do zahrady, učila jsem se základy pokovování mědí, což mě fascinuje a ráda bych se tomu v budoucnu věnovala, tak to v součtu byl velký energetický výdej. A tělo si potřebuje odpočinout. Ale to mi nejde, protože pořád vnímám tahání náplastí na zádech.
Mohu dělat jenom věci, u kterých se nepřemýšlí, kde jedu jako automat - dokážu uvařit omáčku, dát nádobí do myčky, složit prádlo, zaplatit složenku ..takovou rutinu. Už se mi ale nedaří dát dohromady kloudný text, udělat přípravu na seminář a konzultace s rodiči jsem raději přesunula.
A k nelibosti mého syna se taky nedokážu zapojit do ekonomické debaty o kryptoměnách.
Marek to má odlišně. On odpojí všechny svoje mechanismy, ale přemýšlení zůstává. „I když jsem tak unavenej, že zakopávám, tak si můžu povídat o složitých tématech“.
...Další oblast, ve které se lišíme. Ve kterém jsme „jiní“.
Přeji vám krásné dny s vašimi blízkými, ať už jsou vaše „jinakosti“ jakékoli :)