Ať už má naše dítě jakoukoli „jinakost“, tak jsou to především děti a my jejich rodiče. Na vlastním rodičovství, především u syna na spektru autismu, si každý den uvědomuji, jak se těžko rozlišuje, kde je ta hranice mezi tím, co opravdu nedokáže, kde jsou jeho limity a já bych měla být shovívavější a mezi tím, kde se moje nastavení liší od jeho, každý bychom potřebovali něco jiného a jde o prostý konflikt zájmů dvou osob.
Třeba taková situace, kdy se dostaneme do přetížení vnějšími vlivy. Prostě se toho sejde moc. Ke spoustě zážitků se přidá trochu nepohody těla (hlad, zima, žízeň..) a je tu rázem přetíženost. Objevují se emoce a hrozí konflikt.
Já sama jsem nastavena tak, že se v přetíženosti uzavírám do sebe a nechci mluvit. Nejlépe, kdyby všichni na chvilku zmizeli a byla jsem sama. Potřebuji se soustředit na svůj vnitřní svět, svoje rozpoložení, abych se integrovala a uklidnila.
Naproti tomu Marek při přetíženosti potřebuje mluvit, kdy slovy svoji přetíženost „vypouští“ z těla a uvolňuje se tím. Často jsou to diskuse „o nesmrtelnosti brouka“, o spousta slovech, při kterých se diví nad věcmi, které jsou poměrně základní. Chce rozebírat drobnosti a nedůležitosti. Alespoň takto to vnímám ve svém stavu, kdy já bych potřebovala mlčet.
Třeba nedávno, bavili jsme se s dcerou, že někam půjde, až ji skončí ve škole hodina. A syn nejdřív nepochopil, že myslíme vyučovací. A pak se hrozně divil, že je to vlastně hodina a půl, protože taková je na vejšce vyučovací hodina. Zatímco na střední to je třičtvrtě hodiny. Dlouze o tom povídat a hodnotil, že jaký to je nesmysl, jak je to matoucí a kdo že vymyslel takovou kravinu. A svojí přetíženost ventiloval do košatých vět a slovní bouřky .. a tím se uklidňoval.
Marek potřeboval mluvit a já jsem v tu chvíli potřebovala ticho. Žádná velká kolize, ale konflikt vznikl. Jenom chvilkový, o pár větách. A mě pomohl k dalšímu pochopení, v čem jsme rozdílní.
Jak to máte vy, když jste přetíženi? - Jak to vnímáte? Co vám v tu chvíli pomáhá?
A jak přetížení zvládají vaše děti? Co jim pomáhá a co pro ně můžete udělat jako rodiče?
Ať se vám pozorování dobře daří :)