Do kuchyně na chalupu jsem si chtěla dát kytku. Mám tam policovou skříňku u okna a do jedné té police jsem chtěl umístit kytičku. Doma jsem si ji přesadila. Vybrala jsem si obal na květináč takový, aby se mi do kuchyně hodil. Kytičku jsem opatrně zabalila, aby mi po cestě nenastydla a těšila jsem se, jak jí to bude v polici slušet.
Pak nadešla ta chvíle. Kytičku dávám do police a ejhle…..kytka je v polici fakt natěsno. Neuvědomila jsem si, že výška jednotlivých polic ve skříňce je menší, než jsem si představovala a kytka je v polici nacpaná.
Moje představa se sesypala, rozpadla se jako domeček z karet a moje tělo zaplavily emoce – zklamání, vztek a trochu smutku. Koukám na to a snažím se vstřebat co se mi děje. A za zády slyším přítelovu větu:„Takhle to tam nemůže být“.
V tu chvíli jako bych byla malou holkou, které se sesypal svět (ano, trochu přeháním, ale to se nám v emocích děje všem). Byla jsem ublížené dítě, kterému se nepovedlo, co plánovalo a teď za mnou přišel rodič, který jasně vidí, že moje představa byla blbost a kytka je pro vyhrazený prostor příliš velká.
Forma komunikace, kdy rodič je ten moudřejší, dítě vede a poučuje. Měli jste to doma taky tak? Možná věty zněly trochu jinak. Třeba - „To bylo jasné, že tohle nemůže vyjít“ nebo „No, vždyť je vidět, jak je tam málo místa"...
A pamatujete, jak jste se jako děti cítili? Ke zlosti z nepovedené činnosti se přidaly pochybnosti o vlastních schopnostech nebo k frustraci z nepovedené činnosti se přidal smutek, že jsme zklamali rodiče nebo ještě jinak ...Uf
Když se vrátíme k našemu příběhu s kytkou tak o co příjemnější by bylo, kdybych v okamžiku zjištění, že kytka se do police nevejde, kdy mě zaplavila frustrace a zklamání, jsem od okolí dostala pochopení (empatii) třeba v podobě věty „Aha, tys tu kytku chtěla umístit na tuhle polici a ona se tam nevejde.“
... Myslím si, že každý můžeme ovlivnit jakou formou se budeme doma bavit a to tím, že začneme u sebe. Třeba revizí vět, které sami vypouštíme z úst a ještě o kousek dřív rozhodnutím, jak se svými dětmi a blízkými mluvit NECHCI.