Dostala jsem historicky první delší sms od Marka, ve které nejsou hrubky. Oceňuji a říkám mu:
- To mám radost, fakt tam není ani jedna chyba. Dokonce i „vymyslel“ máš správně.
- Vážně? Napsal jsem tam měkké I?
- Ne, napsal jsi tam tvrdé a tak to je správně, protože „vy“ je předpona a „myslel“ je vyjmenované slovo.
- Aha, já myslel, že to má být s měkkým, stejně jako „mislivec“
- „Myslivec“ je od „myslet“, tak tam má být tvrdé Y.
- Počkej, to nedává smysl. Myslivec je pán, co chodí s puškou po lese. To nemá s „myslet“ nic společného
.......
Víte, s čím nám pomáhá vztek? Stále mě baví učit se o emocích a taky je poznávat sama na sobě.
Vztek nám pomáhá poznat svoji hranici. Vyhradit se, abychom nebyli ušlápnuti nebo s námi někdo neoral. Učím se poznávat ten jemný pocit, který je pro mě ukazatelem.
.......
Marek se rozhodl, že zkusí cestování metrem. Jedeme z Flory na Můstek. Městskou dopravu jsme museli odložit někdy v jeho cca 10 letech. Když nebylo volné místo k sezení, tak se prostě posadil na zem, třeba i uprostřed uličky nebo na schody autobusu a nebyl ochoten posunout se, dokud nedojel na svoji stanici. Dokážete si představit, kolik konfliktů s tím bylo spojeno. A taky ho štvaly davy lidí. Hluk. Složitost, že někdy je třeba jít tudy a jindy zase jinudy. Nedával to.
A dneska se rozhodl, že to zkusí. „To máš, maminko, radost, že si toho ještě tolik pamatuju, jak to funguje, viď?“ „Dobře to dopadlo“, konstatuje, když dojedeme domů.
.......
Uháčkovala jsem si žinylkovou šálu. Možná zkusím i čepici.
... Tak takhle se aktuálně máme.